CW is not the best choice only but the philosophy of the life...

CQ WW DX, CW 2005 očima těch, co nevítězí aneb celý svět na KV jako na dlani - díl 2.

9. listopadu 2006 v 0:50 | Petr, OK1RP |  Ham Radio
Světla přibývá a tak vypínám krabičku velikosti cigaret a připojuji druhou anténu k aluminiové skřínce ve velikosti QSL lístku. Je to jen několik metrů nad zemí visící dvojice sloperů na pásma 20/15m. Připojuji sluchátka, zapínám malý transceiver na 20m a pomalu otáčím knoflíkem ladění…slunce pálí, na nebi ani mráček a všude kolem se ozývá křik dětí, turistů a opalujících se relaxujících lidiček. Písek nalepený na lýtkách mladých dívek, které postávají u baru na pláži, surfařská prkna opřená o slunečníky a nad tím vším bdí ostražité oko pobřežní hlídky. Zpěněné mořské vlny narážejí do přistaveného člunu a ztěžují tak nástup dvěma rodinám, které si chtějí udělat v tom horkém pozdním odpoledni ještě jednu krátkou vyjížďku po pobřeží. Když popojdete kousek dál, narazíte na souvislou řadu malých, nízkých leč rozlehlých domků. Každý je vybaven nutnou klimatizací a nechybí ani rybářské náčiní. U jednoho domku na konci řady byste se ale spletli. To co je po celé předzahrádce i po cestě po pláži k moři nejsou ani pruty, ani rybářské náčiní. Jsou to radiály vedoucí do slané mořské vody a to podivné před domkem na malé zahrádce jsou dva teleskopické stožárky se směrovkami. Domek patří VK2A.. a ten má teď hlavu plnou telegrafních značek, které jako perličky vyskakují ze šumějícího, jakoby neochotně se probouzejícího pásma a věší se na nitku, aby vytvořily náhrdelník plný dálkami provoněných šperků. Zatímco majitel domku je zaneprázdněn, venku se šeří a slunce halí stále ještě rozpálený písek pláží do rudé záře paprsků zapadající ohnivé koule na obzoru. Všechno utichá, pláže osiřely, poslední čistící vozík odjíždí po vykonané práci a pláže hostí jen nikdy nekončící příboj. S mořskými vlnami lemovanými jako krajkami od pěny se ruku v ruce prolínají kudrlinky vln radiových.
Pootočím knoflíkem potichu, abych nerušil ten klid…možná mě to trochu uspalo, možná jsem se jen hluboce oddal představám a tak jsem se ocitl trochu v jiné "pohádce". Křišťálové paláce slovutných firem, dlouhé bulváry s dlouhými prapory v červenobílých barvách. Lidé spěchají. Každý někam spěchá. Jeden spěchá na kole, druhý na mopedu, třetí přebíhá přes širokou třídu s mobilním telefonem v ruce. Nasednete-li do rychlovlaku (i ten spěchá, aby nezdržoval ostatní) jste za pár desítek minut z toho betonového a skleněného divadla venku. Míjíte několik malých vesniček a v dálce spatříte symbol. Je vysoký, pokrytý sněhem i v době, kdy jinde v okolí sníh nemají a když jej někomu ukážete na fotografii, řekne Vám určitě jak se jmenuje. Všechny prezidenty své země byste dohromady možná nedali, ale Fujiyamu poznáte i Vy. Když kvetou sakury, nebo když vrcholky okolních stromů zalévá slunce, naskýtá se pro JA7… kouzelný pohled z jeho jižního okna. Dnes ale prší, kapky klopotají na střechu a vůně rýžového vína se mísí s horkou rybí polévkou. Paní domu se stará o chod celé domácnosti s vzorovou pečlivostí a tak náš telegrafista nemá krom evropského chumlu východních stanic žádnou jinou starost. Na návštěvu jsme přišli právě včas, ale nechci rušit a tak pohnu trochu doprava laděním.
O několik kHz dál se mísí několik stanic na jednom kmitočtu a vypadá to spíše jako když orchestr teprve ladí. Koukám na hodinky a překvapeně odpočítávám posledních pár minut k jedenácté. Vytahuji tedy ze šuplíku stříbrnou krabičku, která svým tvarem připomíná ruční tranzistoráky bývalé firmy Lafayette nebo jedny z prvních občanských radiostanic u nás, ale menší. Reproduktor, baterie, všechno je uvnitř a tak připojím jen anténu a zapínám svůj ruční transceiver na 15m. Ani jsem nestačil sáhnout na knoflík ladění a z reproduktoru se line podmanivá hudba jihu. Všude je kolem spousta ovoce po stolech, sangria v karafách a svěží vánek pročísl jinak stále teplou polední siestu. Po pobřeží se procházejí v dálce manželské páry se šátky na hlavách a v přístavech si námořníci vyměňují sítě, rybářské náčiní a zásoby vody. Nejsou všichni jen rybáři. Například tenhle má na jachtě rybářský prut spíše pro frajeřinu před dámskou společností, kterou hostí na své zářivě bílé jachtě. Odpočívá, neb zřejmě již má vyděláno. Při procházce až na samý konec pobřeží narazíte na dvě nedostavěné budovy. Jsou tak trochu stranou a normálně sem lidi moc nechodí. Kromě skalistých vstupů do moře zde není nic k vidění. Vlastně jak pro koho. Oko zasvěceného zde nepřehlédne soustavu stožárků, napínacích lan, směrových antén, vertikálů a ostatních důležitých propriet, nutných k výhře v telegrafním světovém závodě. Tohle je v podání H2..
Přepnul jsem na panelu rozsah 15m pásma ve snaze trochu se ochladit, protože i tady bylo přeci jen dost horko. Moc jsem si ale nepomohl…slunce tu rozpálilo ještě více písečné silnice a kameny na chodnících jsou rozpadlé suchem a dlouho trvající vysokou teplotou. V ulicích města je relativné klid. Je to ale jen zdání a napjatou atmosféru stvrzují zaparkované armádní terénní vozy před nízkou budovou. Plochá střecha budovy je obsazena vojenskou hlídkou. Po ulici se nikdo volně neprochází a jen občas je možné zahlédnout tmavou tvář domorodého obyvatele. Dvě starší ženy přenášejí přes ulici staré oprýskané kýble plné vody a v prachu kolem nich přejelo armádní auto. Před jediným otevřeným obchodem posedávají na zemi starší muži. Nad silnicí se třepotá horký vzduch a z dálky se ozývá tlukot s místního autoservisu. Na konci města je v místní kolonii několik nově opravených domů. Opravené má v tomto koutě světa jinou váhu a tak nad okny svítí dva fleky nové bílé omítky, dveře jdou nyní zamykat a ve všech oknech jsou sítě. Na rozdíl od všech dalších v domě jsou v horním podlaží v každé místnosti ventilátory. Ulicí se valí oblak dýmu od kol přijíždějícího terénního vozu. Z protějších oken zvědavě pokukuje několik místních usedlíků. Ze zaparkovaného vozu vystupuje poslední člen týmu 7X0…a doplňuje tak skupinu o telegrafistu pro pásmo 40m. I jeho oblečení brzy zaniká v oblaku prachu a dostává místní šedivo-žlutou pískovou barvu. Všem teče pot po skráních a místností se ozývají hlášky z dx clusteru. Před vchodem se usadila vojenská hlídka v terénním voze, nezbytná součást této výpravy.
Tohle vedro už je na mne opravdu moc a tak otáčím knoflíkem na transceiveru dále. Odpolední hodina spolu s malým občerstvením na sebe nenechala dlouho čekat. Jen kousek vedle se mi podařilo ukrýt do hustšího porostu…některé části jsou vykácené, některé jsou částečně vytěžené. Směrem ke středu ostrova se musí do kopce. Naštěstí tu není takový hic a tak to ještě jde. Druhá část kopce je ale holá a připomíná spíše navezenou haldu v Příbrami. Ze všech stran je to do vnitrozemí jen do kopce. To jsme si zase vybrali. Na vrcholu nás ale čeká překvapení. Jeden obrovský, mohutný stožár. Rozhlasové společnosti se tu musí předhánět o pronájem svých zařízení. Poloha i podnebí dává ostrovu ideální podmínky nejen pro šíření radiového signálu. Bydlet bych tu asi dlouhodobě nechtěl, snad až budu chtít, aby mě nenašel ani berní úřad. Malé vojenské letiště, dvě správní budovy a tankovací zařízení pro malá a střední letadla. Nic víc tu nenajdete. Mezi obrovskými anténními systémy pro rozhlasové vysílání se jako drobeček mezi obry ukrývá několik drátových kotev od dvou směrových antén na KV. Drátové antény jsou v porovnání s obrovskou věží jen nepatrnou částí v kolosu železa, drátů, izolátorů. To je království ZD7…
dokončení příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aopeheveaphals Aopeheveaphals | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 18:14 | Reagovat

Others can perform a bigger harder erection but cannot maintain it during sexual intercourse.  However, it is important to find the doctor's opinion first before taking these oral medications because they might have gloomy effects on the body.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama