CW is not the best choice only but the philosophy of the life...

CQ WW DX, CW 2005 očima těch, co nevítězí aneb celý svět na KV jako na dlani - díl 3.

9. listopadu 2006 v 0:52 | Petr, OK1RP |  Ham Radio
Padá tma. Venku se ochlazuje a začíná sněžit. Vypínám 15m a vracím se zpět na 20m. Můj mini transceiver opět ožívá a já sahám po knoflíku. V tom na mě někdo zdálky volá…jeho hlas je roztřesený, jakoby vystřeluje do tiše šumícího pozadí. "…haló pane, tady nemůžete stát, tady musí být stále volný prostor!" Otáčím se a v roztřeseném hlase poznávám uniformu strážníka. Za nárameníkem má pověšený mikrofon, za opaskem Motorolu, černé brýle a v očích přísný výraz. Cítím chlad. Fouká ostrý studený vítr od moře. V paprscích slunce ještě zahlédnu vycházející slunce, když v tom mi ten úchvatný pohled skrze dlouhou řadu palem podél čtyřproudé silnice přeruší příjezd dvou mikrobusů a dvou limuzín. Vyskakuje ochranka v černých oblecích a naditými kapsami a černými brýlemi. Následuje řidič. Otevírá dveře první z nich a vystupuje blondýna v šatech jak do tanečních. Všudypřítomní novináři spouští záplavu blesků fotoaparátů. Odkud já ji jen znám. Prochází po koberci do hotelu a během pár minut je po všem. Všichni se rozcházejí, limuzíny odjíždějí. Procházím se podél hlavní třídy, abych na jejím konci objevil pohádkové vstupní brány k vilám a rodinným domům. Již na první pohled je ale měřítko pro rodinný dům poněkud odlišné. Pokud byste chtěli dojít pěšky od vstupní brány až k vlastnímu domu, museli byste si přivstat, abyste stihli oběd. Paprsky ranního slunce pronikají skrze listy palmových alejí, bílý štěrk na cestě je lemován pískovcovými skulpturami. Fontána uprostřed nesmí chybět v žádné takové zahradě. Přešel jsem kolem vchodu. Za mými zády projíždí majestátně béžový roadster. Paní domu jede zřejmě na ranní nákupy. Přešel jsem na druhou stranu bulváru a procházím kolem palmové aleje. Slunce již úplně vyšlo a celá pláž je pokryta zlatým světlem ostré nízko položené záře. Při pohledu podél osvětlené části je v dálce vidět záblesk slunce odrážejícího se od otáčející se antény na jednom ze stožárů W6C.. evropský pile-up roste. Na zahradě jeho vily jsou rozestaveny plastové židle a stolek směrem k východu slunce a na moře. Slyšet ho není, je to moc daleko, ale pohled na zvětšující se tečky blížících se výletních lodí je spolu s pohledem na postupně se rozlévající se světlo na střechách je jako léčivý pramen na pocuchané nervy.
Beru do ruky známou krabičku velikosti cigaret a připojuji anténu na 40m. Zapínám mini transceiver. Při poslechu mě zamrazilo až pod košilí. Krajina je v těchto končinách opravdu nehostinná. Kam se podíváte jsou jen dlouhé kilometry sněhu a ledu. Poslední letiště pro malá dopravní letadla je odsud vzdáleno sto kilometrů, dále už musíte jen dobře vybaveným terénním vozem a po dalších pár desítkách kilometrů jen sněžným skútrem. My budeme cestovat stylově. Psí spřežení čítá deset krasavců plemene Husky. Šlechtí se a chovají od dávných dob k tahu. Po dvou hodinách cesty zastavujeme uprostřed planiny. Oko nezasvěcence vidí jen kilometry zasněžených plání na všechny strany. Naskýtá se až skličující pohled na nezkrotnou přírodní scenérii, kde je člověk jen nepatrné zrnko v obrovském systému. My však zastavujeme, abychom ve správném místě najeli se saněmi na zamrzlé jezero Inari. Další naše cesta vede přes jezero. Na druhé straně nás čeká obraz dětem známý z pohádek. Z dálky se blížíme k dvěma řadám dřevěných pochodní, které nám značí příjezdovou cestu. Vyrábí se z do kříže naříznutých polen, které se trochu vydlabou a uvnitř zapálí. Takto vydrží po celou noc bez obsluhy. Na konci této příjezdové cesty zatlučeme kůl a k němu přivážeme naší psí smečku. Pár metrů podél na nás čeká již rozhořelý oheň. Ve sněhu vyhloubená jáma, trochu podkladu z mokrého dřeva a na něm užitkový oheň. Tma je v této části opravdu jiná, než na kterou jsme zvyklí a tak jsme snadno přehlédli, že jen pár desítek metrů od nás je nízký, ale rozlehlý celodřevěný srub. Tady na Laplandu mu říkají cabin. Přijímáme pozvání a vstupujeme do království dálkového příjmu na dlouhých, středních a krátkých vlnách. Podává se losos, čerstvá zelenina, domácí placky a nezbytná Finlandia. Nepřeberné množství zařízení je připojeno na desítky přijímacích antén Beverage a mnoha dalších typů antén. To vše je dílem OH9L.. a nyní je obležen na 40m volajícími stanicemi. Až při ranním úsvitu můžeme rozeznat krajinu kolem nás. Na východní straně je v dálce vidět řada asi pěti keřů, na jižní pak sráz a sněhová závěj. Ostatní je jen sněhobílá nádhera tající dech. Vycházím ven, teplota se pohybuje kolem -30C. Rozhlížím se kolem sebe a nemám slov k té nádheře. Už od našeho příjezdu večer nemohu přijít na to, co je na této části světa tak zvláštního. Po několika minutách mi to došlo. Ticho. Absolutní ticho. Ticho, které nekoupíte v žádném supermarketu a které budete v jiných částech světa jen těžko hledat. Ticho, které si matka příroda schovala a šetří na horší časy. Na časy, až ticho už ve světě nebude k mání…a tak si vychutnávám těch pár minut ticha.
Z rozjímání mne vytrhne zahlcený přijímač bouřícího signálu OK4... Závodní tým z Loun jede jen 13km od mého QTH a tak toho má přijímač plné zuby. Jsem zase doma mezi svými. Vypínám zařízení a jdu postavit vodu na kávu. Jsem po tom celodenním cestování unavený až běda…
A jaké jsem to měl prostředky, se kterými jsem stačil za tak krátkou dobu procestovat celý svět? Stavebnici telegrafního mini-transceiveru RockMite na 40m, stavebnici telegrafní transceiveru SW+ pro 20m (obojí SmallWonderLabs) a ruční CW/SSB transceiver MIZUHO MX-21S pro 15m.
Zaujalo Vás cestování a okouzlily exotické dálky ? Zkuste to taky…stačí Vám k tomu opravdu jen málo!
MNI 73, Petr OK1RP (ex OL1BVR, OK1PRR)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama